Filipe, jsi předsedou jednoho z největších karate klubů v ČR, jak se ti to za pouhých pár let, co Kamiwaza karate existuje, povedlo?

Na úvod bych chtěl podotknout, že to není jen moje zásluha, ale je to práce mnoha lidí a týmu, který v Kamiwaze je. Jsem rád, že máme řadu velmi kvalitních trenérů klubu (vč. současných i bývalých členů státní reprezentace), kteří si uvědomují jak je důležitá práce s dětmi a mládeží. U nás mají všichni trenéři možnost rozvíjet sebe i „své“ skupiny. Není to „one man show“, ale je to práce v týmu, kterého si velmi vážím. Stavíme se ke karate tak, že závody mohou být je jedna cesta. Jak všichni víte, cest v karate je mnohem víc. My dáváme našim členům možnost se do budoucna realizovat jak závodně, tak i jinak. Našim cílem je děti rozvíjet a posouvat je dál. V žádném případě nechceme konkurovat jiným klubům v ČR. Naopak s nimi chceme spolupracovat, předávat si vzájemně zkušenosti a posouvat české karate trochu dopředu.

Co si myslíš o současném stavu karate v České republice?

Pochopitelně všichni víme, že na závodech, zejména ve starších kategoriích, není tolik závodníků, kolik by si české karate zasloužilo. Bohužel se to následně odráží na výsledcích v zahraničí. Myslím, že v současné době není prostor na vzájemnou rivalitu mezi kluby a trenéry. Kluby by měly více spolupracovat, neměly by se bránit spolupráci s významnými osobnostmi českého karate. Přeci všichni se učíme celý život. Karate je celoživotní cesta, celoživotní vzdělávání a já osobně vždy rád poslouchám i názory jiných, které mne nutí k zamyšlení. Jsem přesvědčen, že řada klubů a trenérů si to uvědomuje a snaží se svým závodníkům pomoci. Osobně se také domnívám, že je hlavně důležitá motivace a podpora seniorských závodníků, jelikož jen ti mohou být motivací pro mládež a další generace. Mládež musí u seniorů vidět, že při tvrdé práci mohou dosáhnout i velkých výsledků a jejich práce má smysl. Navíc ti jim pak mohou předávat cenné zkušenosti.

Co v současné době připravujete?

Připravujeme opravdu mnoho akcí. Nejbližší a velmi významnou je Národní pohár juniorů, U21 a seniorů, který proběhne v sobotu 4. 10. 014 v Praze. Doufám, že vytvoříme pro závodníky velmi kvalitní turnaj. V současné době máme připravenou halu pro cca 300 diváků. Snažíme se, jak o originalitu turnaje, tak o motivaci a podporu závodníků. Máme pro ně např. připravené originální medaile a poháry, menší a drobné dárky od našich partnerů, jako je Zlatopramen, či společnost Sunwarrior a Vitalvibe, která nabízí řadu velmi kvalitní doplňkové výživy nejen pro sportovce. Osobně vřele doporučuji. Navíc také společnost Red Bull přislíbila svůj Wings Team. Význam letošních národních pohárů navíc umocňují nová pravidla, jak se nominovat na MČR (menší povolený počet závodníků na MČR + nemožnost nominace z jiných republikových soutěží), dávají turnaji větší důležitost. Všechny také zveme po turnaji na „after-party“. Myslím, že se závodníci mají na co těšit.

Nesmíme zapomenout, že jsi také úspěšný závodník. Na který závod nejraději vzpomínáš?

Musím se přiznat, že rád vzpomínám na řadu závodů. Závodní atmosféra, ten pocit před závodem a po závodě je asi opravdu k nenahrazení. Rád jsem závodil i z důvodu, že jsem tam potkával řadu přátel, kteří často byli i moji soupeři v kategorii. Ale vždy jsem byl rád, že je vidím a upřímně jsem jim přál úspěch. Myslím, že respekt a úcta k soupeřům v karate patří. Na jedny závody však vzpomínám velice rád a to, když jsem vyhrál státní mistrovství v Sydney. Byla to doba, kdy jsem několik měsíců trénoval se státní reprezentací WKF v nejlidnatějším státě Austrálie v Novém Jižním Walesu v Sydney. Byla to zkušenost k nezaplacení.

Proč právě na tyto závody?

Za prvé jsem je vyhrál (smích). Za druhé to bylo těsně před odletem zpět do ČR, kdy jsem měl velice smíšené pocity. Na jednu stranu jsem se celkem těšil na přátele, rodinu a do našeho klubu. Na druhou stranu to byl poslední den, kdy jsem viděl australské kamarády, se kterými jsem trénoval každý den několik měsíců. Navíc konkurence byla opravdu silná a sám jsem po finále ani nevěřil, že jsem vyhrál všechna kola a stal jsem se státním šampionem v kategorii kata muži.

Jsi s nimi ještě v kontaktu?

Rozhodně. Díky moderním technologiím je svět přeci jen trochu menší a pravidelně si píši s mým australským trenérem, který je opravdu perfektní. Jako žák mistra Kagawy má přehled jak o tradičním pojetí karate, tak i o trendech ve WKF. Vždy mi vysvětlil jaké jsou v kata možnosti a nastínil mi různé pohledy.

Pod kým si vlastně trénoval v ČR?

Jako malý jsem trénoval u bratrů Borgulů. Jednu dobu jsem se více věnoval tradičnímu karate a na závody jsem nejezdil. Na závody jsem se vrátil rovnou do kategorie 18+. Když jsem se opět vrátil k závodění, tak jsem trénoval s Petrou Novou, která má určitě co předávat. Jsem rád, že Peťa jako zkušená závodnice věděla, že je dobré konzultovat řadu věcí i s jinými lidmi a tak jsem absolvoval řadu tréninků i s jinými trenéry jako např. s její bývalou trenérkou paní Pytlíkovou a řadou dalších. V posledních letech jsem hodně trénoval s Ivou Keslovou, která mi určitě předala hodně cenných zkušeností. Je přeci úžasné, kolik máme v ČR zkušených trenérů a lidí, kteří dávají českému karate opravdu hodně a mají co předávat. Myslím, že Iva Keslová a Petra Nová jsou toho důkazem.

Dlouho jsme tě neviděli v roli závodníka na závodech. Vídáme tě už spíše jako organizátora různých akcí, nebo jako trenéra. Plánuješ ještě závodit?

Nikdy neříkej nikdy, hodně mi to chybí. Na druhou stranu se v současné době chci více věnovat klubu a dětem. Chci přeci jen nabídnout pomocnou ruku českému karate a třeba ho posunout někam dál. I proto se více zapojujeme do řady akcí jako je pořádání Národního poháru juniorů, U21 a seniorů a pořádání řady dalších soutěží, seminářů a akcí.

Děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho úspěchů

Autor článku: Petr Jaroš