Mezi účastníky z 27 evropských států byla také osmičlenná skupina studentů z 5ti českých vysokých škol (po jednom z UK Praha, ČZU Praha, OU Ostrava, dva z MU Brno a tři z JU Č. Budějovice). Přitom škoda, že jsme více nevyužili velikou výhodu této soutěže, kterou byla možnost účasti více soutěžících z jednotlivých zemí v každé kategorii.

Díky významné podpoře ze strany České asociace univerzitního sportu se nám podařilo projít složitým systémem přihlašování (včetně nutnosti předčasné zálohové platby pobytu) a mohli jsme tedy vyrazit do Budapešti. Sraz jsme měli ve čtvrtek přímo v místě konání a vzhledem k různým délkám pobytu (zvláště u samoplátců) byl zvolen i odpovídající způsob dopravy. První tříčlenná (dívčí) skupina jela autem z Českých Budějovic, nejpočetnější skupina jela z Brna (i se mnou) autobusem, a samostatně se přepravoval Marek Pohanka. První na místě byly holky z Budějic, které zvládly i perfektní zaparkování svého vozidla (což se ne každému povedlo) a po našem příjezdu (ještě chvíli jsme čekali na Marka), jsme se všichni bez problémů zaprezentovali. Potom jsme byli standardně ubytováni na studentských kolejích, kde byly ubytovány i všechny ostatní výpravy. Sportovní hala solidní úrovně byla od kolejí poměrně dosti vzdálená, ale na začátek i konec každého soutěžního dne byla zajištěna doprava autobusem.

V pátek se současně s vážením rozběhla i vlastní soutěž (na třech tatami). Začalo se kategoriemi kata; více obsazená byla kategorie žen, kde bylo 34 závodnic, u kluků to bylo o dva méně – 32 závodníků. Za nás jako první nastoupila Ivana Dvořáková (UK) proti Polce A. Stachowiak (AM Poznań) a ve svém prvním akademickém startu, po velmi odhodlaném výkonu (kata JION) zvítězila 5:0. Vzápětí následovala ve svém prvním akademickém startu i Veronika Mišková (s dobře zvolenou kata Anan) a také dokázala zvítězit (5:0 nad Chorvatkou Ribaric). Do dalšího kola pak obě nastupovaly proti soupeřkám z Turecka. Ivaně se proti K. Disci příliš nezadařilo (zacvičila paradoxně nervózněji než v předešlém kole) a na soupeřku nestačila. Veronika se svojí soupeřkou B. Giroglu svedla vyrovnanější souboj, nicméně i ona prohrála (2:3), a tím pro obě naše závodnice soutěž skončila. V této kategorii se mohli cítit poněkud poškozeni Slováci, když jejich Katka Longová skončila až na třetím místě.

U kluků jsme dokonce měli tři zástupce, protože Ondra Kříž (MU) využil možnost startu a přihlásil se i na kata. Shodou okolností měl za soupeře dalšího českého zástupce, aktuálního akademického mistra republiky, Marka Pohanku (ČZU). Oba startovali na akademické soutěži poprvé a tak to pro ně nebyl nepříznivý los, protože alespoň? jeden určitě postupoval do dalšího kola. Očekávané vítězství Marka se však nedostavilo, protože při cvičení lehce přešlápl a to zde rozhodčí absolutně netolerovali (dovedu si představit některé naše rozhodčí, jak tvrdí, že taková chybička nemůže znamenat prohru s méně kvalitně provedenou kata soupeře; ale jak se i Marek sám přesvědčil, tak může!). A Ondra potom v dalším kole nastoupil proti Turkovi M. Usdovi, a i když zacvičil svoji kata kururunfa docela obstojně, na Turka to nestačilo a prohrál (1:4). Mnohem obtížnější los čekal na zkušenějšího akademika Jakuba Debrecenyiho (OU; jehož typicky „české“ jméno zde nebylo vůbec marné), který dostal za soupeře Turka S. Kiroglu. Po vzájemné domluvě jsme zvolili náročnější katu Sochin a po solidním zacvičení se mu podařilo Turka porazit (3:2). V dalším kole jsme se shodli, že na lehčího soupeře, Poláka M. Antola by mohla stačit kata Empi. Bohužel při závěrečném přeskoku Jakub poskočil a bylo „vymalováno“ (to je právě záludnost Empi). Jakuba to potom obzvláště mrzelo, když zjistil, že kata celkově vyhrál Slovák M. Urík. V disciplíně kumite jsme u kluků měli jen jediné „želízko“ - Ondru v kategorii do 67 kg (30 závodníků), protože se Marek z kategorie do 60 kg odhlásil (bolelo ho koleno). Ondra měl v prvním kole za soupeře Portugalce P. Goncalvese a po takticky vedeném boji ho dokázal porazit (2:0). V dalším kole narazil na obranáře I. Tashova z Makedonie, proti kterému nenašel vhodný recept a prohrál (0:2), i když soupeř měl již tři napomínání v kategorii C2 a čtyři vteřiny před koncem Ondru zjevně znovu přidržel, ale rozhodčí už na to nereagovali. Na konec pak Makedonec bojoval o finále s Maďarem, ale prohrál a Ondra tak přišel i o repasáž.

U děvčat jsme měli v kumite trojnásobné zastoupení. Ve váze do 50 kg nastoupily obě sestry Linhartovy (JU) a obě postoupily po volném losu rovnou do druhého kola. Žádná výhoda to pro ně ale nebyla, protože nastupovaly proti již rozehřátým soupeřkám. Jako první nastoupila Zuzka proti dobré Rakušance B. Plank a po rozhodčími uznaném kopu na hlavu ji to tak rozhodilo, že hladce prohrála (1:7). Potom nastoupila Pavla proti M. Dukic z Černé Hory a po vyrovnanějším průběhu ale také nakonec prohrála (1:4).

Jako náš poslední zástupce nastoupila Lucie Veithová v kategorii do 61 kg. Zde jsem zaváhal jako kouč, protože jsem špatně odhadnul časový rozvrh (informovanost koučů byla ale opravdu špatná), a na chvilku jsem si odskočil na oběd. Bohužel jsem se vrátil až po zápase Lucky s Maďarkou, který těsně prohrála (0:2), čímž se ještě jednou Lucce velice omlouvám. Druhý den jsem potom ještě sledoval naši dříve velmi úspěšnou disciplínu – kata týmy mužů i žen. I když bylo přihlášeno v každé kategorii jen pět týmů, úrove�? byla značně vysoká. Ve finále žen vyhrály Makedonky, i když jsem se po závodě kupodivu shodnul s hlavním rozhodčím P. Turákem, že měly vyhrát Španělky, které měly mnohem reálnější bunkai. V mužích po drobném zaváhání v kata prohráli jinak lepší Černohorci s monotónně cvičícími Němci.

Jinak musím konstatovat, že je škoda, že Český svaz karate nepodporuje na akademických soutěžích W.K.F. (tak jako např. Slovenský svaz) alespo�? české reprezentanty (např. T. Reicha, J. Panáčka, V. Kočího či V. Míčka, kteří zde mohli startovat), kdežto upřednost�?ováním různých „pseudo“ reprezentací se pouze uměle vytváří pocit důležitosti u podřadnějších soutěží různých stylů. Potom ztrácíme kontakt nejen se „Světem“, ale už i s Evropou. Doba, kdy jsme bývali v hodnocení zemí i před Slovenskem, teď vypadá jako hodně vzdálená historie (v roce 2005 jsme přitom byli na Evropě nejúspěšnější zemí!).

Ze svého pohledu však považuji účast i těch několika závodníků na této soutěži za velice prospěšnou a doufám, že je začátečnický neúspěch neodradí, ale naopak se poučí a zmotivuje je to k vyššímu tréninkovému úsilí, abychom mohli znovu navázat na akademické úspěchy Honzy Tučka či Petry Pecekové, popř. kata týmů. Také všem účastníkům děkuji za účast a těším se, že se s některými shledám i na dalších akademických soutěžích.

V Brně dne 22. 7. 2013

Ing. Petr Vrbík, za KK ČAUS